Píšu. Snad nejsem pisálek.
Vím, že dneska píše kdekdo. To je dobře a zůstávám v klidu.
Jsem rád, když někdo čte, co jsem napsal.
Vydávám si knihy sám, snad to není primitivní.
Potom knihy prodávám. Něco se mi vrátí. Když jsem na nule, sám jásám.
Je bláhové si myslet, že to je chytré.
Leč, marná sláva, je to svobodné.
Nebo lehké knihy o těžkosti, jak se to vezme. Píšu. Snad nejsem pisálek. Vím, že dneska píše kdekdo. To je dobře a zůstávám v klidu. Jsem rád, když někdo čte, co jsem napsal. Vydávám si knihy sám, snad to není primitivní. Potom knihy prodávám. Něco se mi vrátí. Když jsem na nule, sám jásám. Je bláhové si myslet, že to je chytré. Leč, marná sláva, je to svobodné.
Pracuju v nemocnici, jsem kaplanem. To je privilegium, ne práce. Ano, jsem farář, a to českobratrsky evangelický. V nemocnici jsem sluha Boží, který se za Boha nestydí, ale ani mu nedělá reklamu. Není třeba. Jsme všichni smrtelníci neklidní a poťouchlí, velkého rozdílu mezi námi přece není.
Dříve jsem pracoval v Akademii věd, v ústavu jistého Jaroslava Heyrovského, jediného českého nobelisty za vědu. To obnáší to, že mám vztah k exaktnu, ráciu a pokoře ke složitosti všehomíra, včetně lidí. Zázrak není nadpřirozený jev, ale to, co skutečně je a co se skutečně děje.
Narodil jsem se v roce 1964 v pražském Karlíně. Dětství jsem si vcelku poklidně odžil v pražské Michli. Ve svých kristových letech jsem s rodinou přesídlil do Nového Města na Moravě, kde žiji dosud. Je to město líbezné krajem, syrové přírodou a pozoruhodné kulturou. Nové Město je živé, hodně věcí se zde děje, a nejde jen o lyžování. Horáci jsou svérázní a tvrdohlaví, což je někdy dobře, někdy moc ne. Přijali nás hezky.
Pracuju v nemocnici, jsem kaplanem. To je privilegium, ne práce. Ano, jsem farář, a to českobratrsky evangelický. V nemocnici jsem sluha Boží, který se za Boha nestydí, ale ani mu nedělá reklamu. Není třeba. Jsme všichni smrtelníci neklidní a poťouchlí, velkého rozdílu mezi námi přece není.
Dříve jsem pracoval v Akademii věd, v ústavu jistého Jaroslava Heyrovského, jediného českého nobelisty za vědu. To obnáší to, že mám vztah k exaktnu, ráciu a pokoře ke složitosti všehomíra, včetně lidí. Zázrak není nadpřirozený jev, ale to, co skutečně je a co se skutečně děje.
Narodil jsem se v roce 1964 v pražském Karlíně. Dětství jsem si vcelku poklidně odžil v pražské Michli. Ve svých kristových letech jsem s rodinou přesídlil do Nového Města na Moravě, kde žiji dosud. Je to město líbezné krajem, syrové přírodou a pozoruhodné kulturou. Nové Město je živé, hodně věcí se zde děje, a nejde jen o lyžování. Horáci jsou svérázní a tvrdohlaví, což je někdy dobře, někdy moc ne. Přijali nás hezky.
NOVINKA
JAK TO POZNÁM, BOŽE? Deset (+1) kázání o Abrahamovi (vydáno v r. 2022)
Ano, jsou to kázání. Fajn. Pár lidem ta forma vyhovuje, většinu však odradí, poněvadž zavání kostelem a Pánbůhem.
Ano, věřím v Boha, přemýšlím, co to znamená, a snažím se to nějak vyjádřit, mimo jiné v kázáních. To je pravda, nakonec, jsem farář. Avšak, aby nedošlo k mýlce: když kážu, myslím sice na prvním místě na to, abych „Boží zprávu“ nezkresloval, ale hned na druhém místě na to, abych mluvil jazykem lidským, jednoduchým a normálním, abych promlouval do dnešní doby, současného světa a k lidem se zkušeností tohoto věku, křesťanům i nekřesťanům.
Může takto oslovovat Abraham? A kdo to vlastně byl? Prastarou postavu prvního ze tří velkých praotců starého Izraele (Abraham, Izák, Jákob) pokládám za naprosto aktuální.
V promluvách na abrahamovské texty jsem se pokusil vyjádřit, jak rozumím Abrahamově víře, jeho mystické požehnanosti i jeho osobnímu sváru mezi poslušností a vzdorem, mezi odvahou a slabostí, mezi rolí otce hlučícího davu pronárodů a rolí manžela a otce rodiny.
NOVINKA
JAK TO POZNÁM, BOŽE? Deset kázání o Abrahamovi (vydáno v r. 2015)
Ano, jsou to kázání. Fajn. Pár lidem ta forma vyhovuje, většinu však odradí, poněvadž zavání kostelem a Pánbůhem.
Ano, věřím v Boha, přemýšlím, co to znamená, a snažím se to nějak vyjádřit, mimo jiné v kázáních. To je pravda, nakonec, jsem farář. Avšak, aby nedošlo k mýlce: když kážu, myslím sice na prvním místě na to, abych „Boží zprávu“ nezkresloval, ale hned na druhém místě na to, abych mluvil jazykem lidským, jednoduchým a normálním, abych promlouval do dnešní doby, současného světa a k lidem se zkušeností tohoto věku, křesťanům i nekřesťanům.
Může takto oslovovat Abraham? A kdo to vlastně byl? Prastarou postavu prvního ze tří velkých praotců starého Izraele (Abraham, Izák, Jákob) pokládám za naprosto aktuální.
V promluvách na abrahamovské texty jsem se pokusil vyjádřit, jak rozumím Abrahamově víře, jeho mystické požehnanosti i jeho osobnímu sváru mezi poslušností a vzdorem, mezi odvahou a slabostí, mezi rolí otce hlučícího davu pronárodů a rolí manžela a otce rodiny.
V SOUŽENÍ JSEM VOLAL Šest kázání o Jonášovi (vydáno v r. 2021)
Do třetice kážu z knížky. Dá se „to“ ale číst, když neumíte křesťanštinu, kostelní esperanto a náboženské dialekty? Potěšilo by mě, kdybyste „to“ číst zkusili, protože potom byste mi mohli říci svoje (ovšem pak bych měl zaplatit já vám ☺).
Jonášovská knížka je pestřejší než dvě předchozí, Abraham a Ezechiel. Jonáše znám dlouho, je mi blízký, rozumím mu. První čtyři kázání jsou starší, řekněme kolem deseti let, pětka a šestka jsou naopak nová. To šesté, velkopáteční, jsem si sám „strhal“ – není dobré. V knížce jsem ho však nechal a využil ho jako základ pro dva vylepšovací pokusy. Sledovat zrání textu by mohlo být pro někoho zajímavé. V prvním pokusu jsem se zaměřil na zkrácení a razanci, ve druhém zkouším, zda je možné kázat o samém jádru evangelia nedogmaticky, pro člověka, který křesťanskou dogmatiku nepotřebuje nebo nemusí, ale přitom žízní po pravdě.
Jako bonbónek jsem do knížky přidal svou starou „vojenskou“ poému Myšok. Je to balada o velrybě.
JAK TO POZNÁM, BOŽE? Deset kázání o Abrahamovi (vydáno v r. 2015)
Ano, jsou to kázání. Fajn. Pár lidem ta forma vyhovuje, většinu však odradí, poněvadž zavání kostelem a Pánbůhem.
Ano, věřím v Boha, přemýšlím, co to znamená, a snažím se to nějak vyjádřit, mimo jiné v kázáních. To je pravda, nakonec, jsem farář. Avšak, aby nedošlo k mýlce: když kážu, myslím sice na prvním místě na to, abych „Boží zprávu“ nezkresloval, ale hned na druhém místě na to, abych mluvil jazykem lidským, jednoduchým a normálním, abych promlouval do dnešní doby, současného světa a k lidem se zkušeností tohoto věku, křesťanům i nekřesťanům.
Může takto oslovovat Abraham? A kdo to vlastně byl? Prastarou postavu prvního ze tří velkých praotců starého Izraele (Abraham, Izák, Jákob) pokládám za naprosto aktuální.
V promluvách na abrahamovské texty jsem se pokusil vyjádřit, jak rozumím Abrahamově víře, jeho mystické požehnanosti i jeho osobnímu sváru mezi poslušností a vzdorem, mezi odvahou a slabostí, mezi rolí otce hlučícího davu pronárodů a rolí manžela a otce rodiny.
V SOUŽENÍ JSEM VOLAL Šest kázání o Jonášovi (vydáno v r. 2021)
Do třetice kážu z knížky. Dá se „to“ ale číst, když neumíte křesťanštinu, kostelní esperanto a náboženské dialekty? Potěšilo by mě, kdybyste „to“ číst zkusili, protože potom byste mi mohli říci svoje (ovšem pak bych měl zaplatit já vám ☺).
Jonášovská knížka je pestřejší než dvě předchozí, Abraham a Ezechiel. Jonáše znám dlouho, je mi blízký, rozumím mu. První čtyři kázání jsou starší, řekněme kolem deseti let, pětka a šestka jsou naopak nová. To šesté, velkopáteční, jsem si sám „strhal“ – není dobré. V knížce jsem ho však nechal a využil ho jako základ pro dva vylepšovací pokusy. Sledovat zrání textu by mohlo být pro někoho zajímavé. V prvním pokusu jsem se zaměřil na zkrácení a razanci, ve druhém zkouším, zda je možné kázat o samém jádru evangelia nedogmaticky, pro člověka, který křesťanskou dogmatiku nepotřebuje nebo nemusí, ale přitom žízní po pravdě.
Jako bonbónek jsem do knížky přidal svou starou „vojenskou“ poému Myšok. Je to balada o velrybě.
V SOUŽENÍ JSEM VOLAL Šest kázání o Jonášovi (vydáno v r. 2021)
Do třetice kážu z knížky. Dá se „to“ ale číst, když neumíte křesťanštinu, kostelní esperanto a náboženské dialekty? Potěšilo by mě, kdybyste „to“ číst zkusili, protože potom byste mi mohli říci svoje (ovšem pak bych měl zaplatit já vám ☺).
Jonášovská knížka je pestřejší než dvě předchozí, Abraham a Ezechiel. Jonáše znám dlouho, je mi blízký, rozumím mu. První čtyři kázání jsou starší, řekněme kolem deseti let, pětka a šestka jsou naopak nová. To šesté, velkopáteční, jsem si sám „strhal“ – není dobré. V knížce jsem ho však nechal a využil ho jako základ pro dva vylepšovací pokusy. Sledovat zrání textu by mohlo být pro někoho zajímavé. V prvním pokusu jsem se zaměřil na zkrácení a razanci, ve druhém zkouším, zda je možné kázat o samém jádru evangelia nedogmaticky, pro člověka, který křesťanskou dogmatiku nepotřebuje nebo nemusí, ale přitom žízní po pravdě.
Jako bonbónek jsem do knížky přidal svou starou „vojenskou“ poému Myšok. Je to balada o velrybě.
V SOUŽENÍ JSEM VOLAL Šest kázání o Jonášovi (vydáno v r. 2021)
Do třetice kážu z knížky. Dá se „to“ ale číst, když neumíte křesťanštinu, kostelní esperanto a náboženské dialekty? Potěšilo by mě, kdybyste „to“ číst zkusili, protože potom byste mi mohli říci svoje (ovšem pak bych měl zaplatit já vám ☺).
Jonášovská knížka je pestřejší než dvě předchozí, Abraham a Ezechiel. Jonáše znám dlouho, je mi blízký, rozumím mu. První čtyři kázání jsou starší, řekněme kolem deseti let, pětka a šestka jsou naopak nová. To šesté, velkopáteční, jsem si sám „strhal“ – není dobré. V knížce jsem ho však nechal a využil ho jako základ pro dva vylepšovací pokusy. Sledovat zrání textu by mohlo být pro někoho zajímavé. V prvním pokusu jsem se zaměřil na zkrácení a razanci, ve druhém zkouším, zda je možné kázat o samém jádru evangelia nedogmaticky, pro člověka, který křesťanskou dogmatiku nepotřebuje nebo nemusí, ale přitom žízní po pravdě.
Jako bonbónek jsem do knížky přidal svou starou „vojenskou“ poému Myšok. Je to balada o velrybě.
V SOUŽENÍ JSEM VOLAL Šest kázání o Jonášovi (vydáno v r. 2021)
Do třetice kážu z knížky. Dá se „to“ ale číst, když neumíte křesťanštinu, kostelní esperanto a náboženské dialekty? Potěšilo by mě, kdybyste „to“ číst zkusili, protože potom byste mi mohli říci svoje (ovšem pak bych měl zaplatit já vám ☺).
Jonášovská knížka je pestřejší než dvě předchozí, Abraham a Ezechiel. Jonáše znám dlouho, je mi blízký, rozumím mu. První čtyři kázání jsou starší, řekněme kolem deseti let, pětka a šestka jsou naopak nová. To šesté, velkopáteční, jsem si sám „strhal“ – není dobré. V knížce jsem ho však nechal a využil ho jako základ pro dva vylepšovací pokusy. Sledovat zrání textu by mohlo být pro někoho zajímavé. V prvním pokusu jsem se zaměřil na zkrácení a razanci, ve druhém zkouším, zda je možné kázat o samém jádru evangelia nedogmaticky, pro člověka, který křesťanskou dogmatiku nepotřebuje nebo nemusí, ale přitom žízní po pravdě.
Jako bonbónek jsem do knížky přidal svou starou „vojenskou“ poému Myšok. Je to balada o velrybě.
A POSTAVIL MĚ NA NOHY Deset kázání o Ezechielovi (vydáno v r. 2020)
Co je to za knihu? Je to sbírka kázání. Kázání? V knize? Kázat se přece musí naživo, hlasitě, v kostele, a nejlépe shůry, tedy z vyvýšené kazatelny. Nemusí. Respektive, ano, je to tak nejlepší, ale zajímavá je i psaná forma, jako v téhle drobné knížce. Ezechiel je můj druhý pokus „kázat z knihy“, první je z roku 2015, viz níže.
Proč číst knihu o Ezechielovi? Pozor, nenapsal jsem knihu o něm. Není to jeho životopis nebo tak něco. Jsou to moje kázání, ke kterým mě inspiroval. Ezechiel byl izraelský prorok, jenž žil zhruba 600 let před Kristem. Byl tak oddaný Bohu, že působil extaticky, až šíleně. Proto se dostal do Bible, kde má celou rozsáhlou „knihu“. Ta kniha se jmenuje po něm, Ezechiel.
Čím je tedy Ezechiel tak inspirativní? Přesněji, proč by měl tenhle vousatý Boží muž nějak oslovovat nás, lidi moderní, se vším, co modernost obnáší? Protože dokázal postavit na nohy svůj lid. Lid stejně slabý, neposlušný a ponížený, jako je ten náš. Jak to dokázal…?
A POSTAVIL MĚ NA NOHY Deset kázání o Ezechielovi (vydáno v r. 2020)
Co je to za knihu? Je to sbírka kázání. Kázání? V knize? Kázat se přece musí naživo, hlasitě, v kostele, a nejlépe shůry, tedy z vyvýšené kazatelny. Nemusí. Respektive, ano, je to tak nejlepší, ale zajímavá je i psaná forma, jako v téhle drobné knížce. Ezechiel je můj druhý pokus „kázat z knihy“, první je z roku 2015, viz níže.
Proč číst knihu o Ezechielovi? Pozor, nenapsal jsem knihu o něm. Není to jeho životopis nebo tak něco. Jsou to moje kázání, ke kterým mě inspiroval. Ezechiel byl izraelský prorok, jenž žil zhruba 600 let před Kristem. Byl tak oddaný Bohu, že působil extaticky, až šíleně. Proto se dostal do Bible, kde má celou rozsáhlou „knihu“. Ta kniha se jmenuje po něm, Ezechiel.
Čím je tedy Ezechiel tak inspirativní? Přesněji, proč by měl tenhle vousatý Boží muž nějak oslovovat nás, lidi moderní, se vším, co modernost obnáší? Protože dokázal postavit na nohy svůj lid. Lid stejně slabý, neposlušný a ponížený, jako je ten náš. Jak to dokázal…?
V SOUŽENÍ JSEM VOLAL Šest kázání o Jonášovi (vydáno v r. 2021)
Do třetice kážu z knížky. Dá se „to“ ale číst, když neumíte křesťanštinu, kostelní esperanto a náboženské dialekty? Potěšilo by mě, kdybyste „to“ číst zkusili, protože potom byste mi mohli říci svoje (ovšem pak bych měl zaplatit já vám ☺).
Jonášovská knížka je pestřejší než dvě předchozí, Abraham a Ezechiel. Jonáše znám dlouho, je mi blízký, rozumím mu. První čtyři kázání jsou starší, řekněme kolem deseti let, pětka a šestka jsou naopak nová. To šesté, velkopáteční, jsem si sám „strhal“ – není dobré. V knížce jsem ho však nechal a využil ho jako základ pro dva vylepšovací pokusy. Sledovat zrání textu by mohlo být pro někoho zajímavé. V prvním pokusu jsem se zaměřil na zkrácení a razanci, ve druhém zkouším, zda je možné kázat o samém jádru evangelia nedogmaticky, pro člověka, který křesťanskou dogmatiku nepotřebuje nebo nemusí, ale přitom žízní po pravdě.
Jako bonbónek jsem do knížky přidal svou starou „vojenskou“ poému Myšok. Je to balada o velrybě.
A POSTAVIL MĚ NA NOHY Deset kázání o Ezechielovi (vydáno v r. 2020)
Co je to za knihu? Je to sbírka kázání. Kázání? V knize? Kázat se přece musí naživo, hlasitě, v kostele, a nejlépe shůry, tedy z vyvýšené kazatelny. Nemusí. Respektive, ano, je to tak nejlepší, ale zajímavá je i psaná forma, jako v téhle drobné knížce. Ezechiel je můj druhý pokus „kázat z knihy“, první je z roku 2015, viz níže.
Proč číst knihu o Ezechielovi? Pozor, nenapsal jsem knihu o něm. Není to jeho životopis nebo tak něco. Jsou to moje kázání, ke kterým mě inspiroval. Ezechiel byl izraelský prorok, jenž žil zhruba 600 let před Kristem. Byl tak oddaný Bohu, že působil extaticky, až šíleně. Proto se dostal do Bible, kde má celou rozsáhlou „knihu“. Ta kniha se jmenuje po něm, Ezechiel.
Čím je tedy Ezechiel tak inspirativní? Přesněji, proč by měl tenhle vousatý Boží muž nějak oslovovat nás, lidi moderní, se vším, co modernost obnáší? Protože dokázal postavit na nohy svůj lid. Lid stejně slabý, neposlušný a ponížený, jako je ten náš. Jak to dokázal…?
LEHKONOZI Příběh o vině a vyběhnutí (vydáno v r. 2019)
Lehkonozi jsou můj první beletristický pokus. Zda jsou či nejsou hodni označení „literatura“, je otázka na vás, čtenáře. Já sám je za literaturu pokládám. Jsem na ně hrdý, protože jsem do nich vložil hodně ze sebe – jak kus života v podobě autobiografického vyznání, tak velké autorské i redakční úsilí. Vždyť jsem tu knihu psal 10 let. To ale ještě není důvod, proč ji číst, pravda?
Proč byste tedy měli Lehkonohy číst? Nejstručnější odpovědí je jedno slovo – lehkonozi. Lehké nohy jsou předpokladem běhu na dlouhou trať. Kniha by tudíž mohla zaujmout běhavce, ponejvíce ty, kteří v běhání nehledají jenom sport nebo běh pro zdraví, ale duchovní cestu.
Kniha však není primárně určena běžcům. Lehkost je totiž mnohem více než stav nohou, těla či dechu. Je to způsob, jak žít v duchu, ve smyslu a v naději. Teď jsem to řekl hodně hutně. Je to způsob, jak žít s vlastní vinou, jak pochopit a přijmout odpuštění, jak sám sobě dovolit běžet životem dál, když se zdá, že je všem běhům konec. Tak nějak…
LEHKONOZI Příběh o vině a vyběhnutí (vydáno v r. 2019)
Lehkonozi jsou můj první beletristický pokus. Zda jsou či nejsou hodni označení „literatura“, je otázka na vás, čtenáře. Já sám je za literaturu pokládám. Jsem na ně hrdý, protože jsem do nich vložil hodně ze sebe – jak kus života v podobě autobiografického vyznání, tak velké autorské i redakční úsilí. Vždyť jsem tu knihu psal 10 let. To ale ještě není důvod, proč ji číst, pravda?
Proč byste tedy měli Lehkonohy číst? Nejstručnější odpovědí je jedno slovo – lehkonozi. Lehké nohy jsou předpokladem běhu na dlouhou trať. Kniha by tudíž mohla zaujmout běhavce, ponejvíce ty, kteří v běhání nehledají jenom sport nebo běh pro zdraví, ale duchovní cestu.
Kniha však není primárně určena běžcům. Lehkost je totiž mnohem více než stav nohou, těla či dechu. Je to způsob, jak žít v duchu, ve smyslu a v naději. Teď jsem to řekl hodně hutně. Je to způsob, jak žít s vlastní vinou, jak pochopit a přijmout odpuštění, jak sám sobě dovolit běžet životem dál, když se zdá, že je všem běhům konec. Tak nějak…
V SOUŽENÍ JSEM VOLAL Šest kázání o Jonášovi (vydáno v r. 2021)
Do třetice kážu z knížky. Dá se „to“ ale číst, když neumíte křesťanštinu, kostelní esperanto a náboženské dialekty? Potěšilo by mě, kdybyste „to“ číst zkusili, protože potom byste mi mohli říci svoje (ovšem pak bych měl zaplatit já vám ☺).
Jonášovská knížka je pestřejší než dvě předchozí, Abraham a Ezechiel. Jonáše znám dlouho, je mi blízký, rozumím mu. První čtyři kázání jsou starší, řekněme kolem deseti let, pětka a šestka jsou naopak nová. To šesté, velkopáteční, jsem si sám „strhal“ – není dobré. V knížce jsem ho však nechal a využil ho jako základ pro dva vylepšovací pokusy. Sledovat zrání textu by mohlo být pro někoho zajímavé. V prvním pokusu jsem se zaměřil na zkrácení a razanci, ve druhém zkouším, zda je možné kázat o samém jádru evangelia nedogmaticky, pro člověka, který křesťanskou dogmatiku nepotřebuje nebo nemusí, ale přitom žízní po pravdě.
Jako bonbónek jsem do knížky přidal svou starou „vojenskou“ poému Myšok. Je to balada o velrybě.
LEHKONOZI Příběh o vině a vyběhnutí (vydáno v r. 2019)
Lehkonozi jsou můj první beletristický pokus. Zda jsou či nejsou hodni označení „literatura“, je otázka na vás, čtenáře. Já sám je za literaturu pokládám. Jsem na ně hrdý, protože jsem do nich vložil hodně ze sebe – jak kus života v podobě autobiografického vyznání, tak velké autorské i redakční úsilí. Vždyť jsem tu knihu psal 10 let. To ale ještě není důvod, proč ji číst, pravda?
Proč byste tedy měli Lehkonohy číst? Nejstručnější odpovědí je jedno slovo – lehkonozi. Lehké nohy jsou předpokladem běhu na dlouhou trať. Kniha by tudíž mohla zaujmout běhavce, ponejvíce ty, kteří v běhání nehledají jenom sport nebo běh pro zdraví, ale duchovní cestu.
Kniha však není primárně určena běžcům. Lehkost je totiž mnohem více než stav nohou, těla či dechu. Je to způsob, jak žít v duchu, ve smyslu a v naději. Teď jsem to řekl hodně hutně. Je to způsob, jak žít s vlastní vinou, jak pochopit a přijmout odpuštění, jak sám sobě dovolit běžet životem dál, když se zdá, že je všem běhům konec. Tak nějak…
Chcete-li si některou knížku koupit, napište mi mejl na adresu vojtech.hrouda@seznam.cz anebo zavolejte na číslo 732 228 001.
Text ze zadní strany knížky:
Tato kázání chtějí promlouvat do bizarní současnosti, která starozákonní minulost připomíná jen velmi vzdáleně. Snad mohou být hlasem, který zatřese našimi zatvrdlými existencemi a probere nás k životu.
Může kázání fičet jako svěží duch? Dokáže člověka povzbudit, když se cítí jako hadr, onuce, hovado?
„Kázání? Holenku, já potřebuju spíš kafe! Nemáš cigáro? Nemáš fet? Brácho, dyť je to šílený!“
Viděl jsem dvě červená světla mizející ve tmě. Na peróně nikdo nebyl. Byla mlha a ukrutná zima. Ujel mi vlak!
Ani se nenaděješ a trčíš v životě. Bezradný a sám.
Ale trčet může zůstat i národ. Společnost zmatená, skeptická a vystrašená. Jako ta naše. Přiznávám, že jsou chvíle, kdy vidím ve tmě mizet červená světla svojí vlasti, České republiky.
Ezechiel padl na tvář před Hospodinovou slávou. Avšak vstoupil do něj duch a postavil ho na nohy.
Text ze zadní strany knížky:
Lehkonozi jsou knihou o namáhavé cestě k lehkosti. Lehkost, to není snadnost. Spíš je to úleva, že mohu dál. I přes to, co jsem zavinil.
Autor se chce podělit o nesnadno odžité poznání. To sděluje s jistými rozpaky a nepřímo, v příběhu tří postav. David, Světlan a Lora jsou zpočátku spíše alegoriemi různých podob lidské slabosti. Jejich umělá kůže se však postupně prokrví a všichni se stanou živými lidmi, kteří se svou vinou trápí, po svém se s ní vyrovnávají a statečně se otevírají síle odpuštění. Kompozice děje vychází z klasického příběhu. Ten autor neodtajnil, nýbrž dává čtenáři příležitost rozeznat jej hledačským čtením.
Tento přístup vnáší do děje podpovrchové napětí, jakýsi druhý plán. Zároveň a jakoby mimoděk je čtenář konfrontován se starými otázkami svobody a vysvobození.
Děj je zapsán aromaticky, poetickou metodou. Hlavní postavy se mysticky propojují s prostými symboly, jakoby vykrojenými z krajiny – dům, rybník a hrušeň tak mohou živě promluvit, a to nejen k těm, kdo vnímají starobylou lehkost běhu i bytí.
Lehkonozi, to není příručka o běhu ani samochvála člověka, který zvítězil. Je to poéma o běhu viníků, zároveň závažná i hravá. Nemoralizuje, nýbrž povzbuzuje – hříšnost není špína, ale příležitost k obratu.
Autor se pravděpodobně dotýká základní pravdy: hřích je perspektiva a naděje pro člověka, jenž rozezná smrtelný dech své viny a zatouží znovu žít.
Hýbeme se odpradávna. Tehdy byl náš běh čistý a přirozený, nejspíš dokonalý. Takový se uchoval v buňkách. Tam čeká na vysvobození. Ťukání z cell můžeme uslyšet, anebo přeslechnout.
Text ze zadní strany knížky:
Jak to poznám, Bože? Na tenhle otazník pomalu namotávám svoje temné kázání. Jak to poznám, Bože, že jsi? Jak to poznám, že máš pro nás dobrou budoucnost? Jak mám vírou rozeznat vzkříšení v přístrachu smrti?
Přiznávám, že na takové otázky vlastně odpovídám nerad. Proto jenom shrnu, k čemu mě zatím Abramův příběh dovedl:
Bůh, který momentálně není. To mi pomáhá poznat, že Bůh je.
Bůh, který nepřišel na zavolání. To mi pomáhá poznat, jak moc Boha potřebuji.
Supi a temnota. Hrůza bezmoci. To mi pomáhá poznat naději, které nic nenasvědčuje. Naději pravou a ryzí, která se nemůže o nic viditelného opřít, která je v dané chvíli se skutečností úplně v rozporu.
Ve zkratce bych to řekl takto: V bezmoci tě, Bože, poznám, protože v bezmoci se rodí čistá naděje.
V bezmoci to poznám!
Knihu ilustrovala Dita Novotná. Kniha byla vydána v r. 2022, a to vlastním nákladem v počtu 400 ks. Vazbou se jedná o paperback, počet stran je 174.
Text ze zadní strany knížky:
Jak to poznám, Bože? Na tenhle otazník pomalu namotávám svoje temné kázání. Jak to poznám, Bože, že jsi? Jak to poznám, že máš pro nás dobrou budoucnost? Jak mám vírou rozeznat vzkříšení v přístrachu smrti?
Přiznávám, že na takové otázky vlastně odpovídám nerad. Proto jenom shrnu, k čemu mě zatím Abramův příběh dovedl:
Bůh, který momentálně není. To mi pomáhá poznat, že Bůh je.
Bůh, který nepřišel na zavolání. To mi pomáhá poznat, jak moc Boha potřebuji.
Supi a temnota. Hrůza bezmoci. To mi pomáhá poznat naději, které nic nenasvědčuje. Naději pravou a ryzí, která se nemůže o nic viditelného opřít, která je v dané chvíli se skutečností úplně v rozporu.
Ve zkratce bych to řekl takto: V bezmoci tě, Bože, poznám, protože v bezmoci se rodí čistá naděje.
V bezmoci to poznám!
Knihu ilustrovala Dita Novotná. Kniha byla vydána v srpnu r. 2021, a to vlastním nákladem v počtu 400 ks. Vazbou se jedná o paperback, počet stran je 184.
Text ze zadní strany knížky:
V téhle úzké úzkosti smrti se Jonáš modlí : „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl…“
Paní Jonášová, já nevím, jestli věříte v Boha. A nejsem misionář, abych vám říkal, že byste věřit měla. Víra není ani zboží, ani antidepresivum, ani sedativum.
Ale v tomto místě, „v obklíčení propastné tůně…“, tam jde o všechno. Tam je Bůh zásadní otázka.
Spíše jde o důvěru. Chceš důvěřovat, nebo nechceš? Důvěřovat vlastně znamená přiklonit se k možnosti, a to ve chvíli, kdy tato možnost vůbec není jistotou. Důvěřovat znamená přitakat naději.
Důvěřuješ, že tvůj život může mít váhu a smysl? Důvěřuješ, že svůj život můžeš prožít jako dobrý život? A to i v bezmoci nebo v nemoci? Bezmoc znamená ztratit moc, nemoc znamená nemít moc. Obojí potom znamená odevzdat vládu nad svým egem, svěřit tu vládu do jiných rukou.
Prodejní cena je 200,- Kč.
Knihu mám na skladě, můžete si ji zakoupit. Pokud byste měli o knihu zájem, pošlete mi prosím závaznou objednávku mailem (na hlavní stránce).
Knihu mám na skladě, můžete si ji zakoupit. Pokud byste měli o knihu zájem, pošlete mi prosím závaznou objednávku mailem (na hlavní stránce).
Prodejní cena je 200,- Kč.
Kniha je nová, mám ji na skladě v dostatečném
množství, můžete si ji zakoupit. Pokud byste měli
o knihu zájem, pošlete mi prosím závaznou objednávku
mailem (adresa je na hlavní stránce).
Prodejní cena je 200,- Kč.
Knihu mám na skladě, můžete si ji zakoupit. Pokud byste měli o knihu zájem, pošlete mi prosím závaznou objednávku mailem (na hlavní stránce).
